Před dvěma týdny jsem byla pověřena nákupem v úpickém Penny. Ve frontě u lahůdkového pultu jsem byla svědkem situace naprosto vypovídající o poměrech v rodinách dětí s nadváhou. Přede mnou stála starší sestra mého spolužáka ze základky se svými dvěma dětmi - štíhlou asi osmiletou holčinou a asi desetiletým, ale již viditelně obézním chlapcem. A každé z dětí mělo své starosti:
Holčička se zajímala hlavně o to, jestli maminka koupí tu paštiku, tu slaninu, tahle uzená kuřecí křídla a vysočinu. Chlapce zaujalo libové kuřecí maso a šunka (šikovný, pomyslela jsem si a v duchu ho chválila :o) ). Maminka mu ale vysvětlila, že k obědu jsou buchtičky s krémem (které důrazně odmítal) a že šunku nedostane.
Po chvíli začalo chlapce zajímat, jestli mají v autě něco k pití. Dostal žízeň. Maminka mu dala drobné a poučila ho, které pití má vzít - tu barevnou limču, co kupujeme domů.
Rychle se vrátil, hrdý, že pití stálo jen 8 korun a kolik ušetřil - přinesl neperlivou neochucenou vodu (nejmenované, ale kvalitní značky). Hmm.. opravdu šikovný, pomyslela jsem si znova, sebrala batůžek a chystala se k odchodu. Napjatě jsem čekala, jak mu maminka vyčiní, no nestalo se. Mlčela. V pořádku, aspoň s něco mu nekazí.
Odcházím od parkoviště, kde vidím rodinu za pomoci dědečka nakládat nákup do auta, a slyším, jak se do vnuka pustil sám: "ty jsi ale ...., to jsi nemohl vzít aspoň nějakou barevnou vodu z bublinama? Tohle si můžeš natočit doma z kohoutku zadarmo..."
No, co na to říct?
Asi radeji nekomentovat....jen obdivuji toho kluka, jak chytre vybiral potraviny. Ostatni radeji ani nekomentuji :)
OdpovědětVymazatKdyby mi to někdo vyprávěl, tak mu nevěřím.. Skoro mám pocit, že něco takového ani nemůže být možné...
OdpovědětVymazat